Jdi na obsah Jdi na menu
 


John Woo a kluci z Midway přinášejí Chow Yun-Fata na naše monitory a servírují akční hody inspirované filmovou klasikou z roku 92, v níž svérázný policista s přezdívkou podle alkoholického nápoje zabije všechny.

Další hra podle filmu spatřila světlo světa, ovšem neklesejte na mysli, nejde o klasický doplňkový produkt propagační mašinérie filmových studií, trpící klasickými ukázkami nedodělků vzniklých spíchnutím horkou jehlou. Předně: autory netlačilo žádné pevné datum filmové premiéry, jelikož snímku Hard Boiled již táhne na šestnáct let, a navíc na vše dohlížel samotný režisér John Woo, guru akční podívané. Stranglehold však není čistokrevnou předělávkou filmové předlohy, ale spíše velmi volným pokračováním. Vypůjčuje si pouze ústřední motivy, jako inspektora Yuena a jeho dva kvéry s jejichž pomocí se prostřílel až k závěrečným titulkům, po nichž jste si jen řekli: „Pááni!!“.

Obrázky ze hry

Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold Obrázek ke článku Stranglehold

Je libo vodku, nebo Tequilu?

„Máte poldu přezdívaného Vodka?“
„Říká se mu Tequila!“

Drsnej polda z Hongkongu alias drsný pití z Mexika, jasná záruka drsné podívané ve zběsilém tempu. Triády, zrada, kostlivci ve skříni z minulosti, aneb klasická klišé příběhu, jenž vycpává spáry mezi úrovněmi, nabitými krví a tunami střeliva. Ač originálnosti příliš nepobral, stylem vyprávění patří rozhodně k nadstandardu a stopy protřelého režiséra jsou jasně patrné. Ovšem jakmile převezmete kontrolu, nějak nemáte čas a ani pořádný důvod přemýšlet, kam se děj posunul a proč se tak vlastně stalo. Jen se opět snažíte vypořádat se zástupy nepřátel útočících zprava, zleva, shora, zdola. Po pár minutách stojíte uprostřed naprosto zdemolované místnosti, u nohou se povalují bezvládná těla pistolníků a na výběr máte pouze jedny otevřené dveře (výtah, průsmyk), kudy dále směřovat své kroky. V úvodní části v improvizované vesničce na vodní hladině se ještě lineárnost neprojevuje tak markantně, ovšem v momentě přesunu do interiérů je až zarážející. Žádná postraní cestička, prázdné místnosti dodávající místu živost, jen přímý koridor ve stylu filmových kulis. Sem tam je snaha přidat k primární střelbě úkol typu znič tolik stolků na výrobu drog, rozmísti tolik náloží a podobně. V druhé polovině putování se setkáte na konci kapitol s „bossy“, tedy mafiány, co toho vydrží mnohem víc, popřípadě mají über kvér. V těchto pasážích vyvstane, jako na jediném místě ve hře, nutnost zapojit hlavu a trochu logického uvažování, ale nebojte se, závity si nezavaříte.

Nyní Stranglehold vypadá jako obyčejná lineární střílečka, i přesto dosáhla nadprůměrného hodnocení, hlavně díky osvěžujícím drobnostem s jejichž pomocí se nekonečné střílení lidí stává zase o trochu větší zábavou.

Jeřáb se stříbrnou hvězdou na čele

„Co tady dělaj všichni ti papíroví jeřábi? Nudíš se? Možná se tu cítíš osamělý?“
„Víš, nesnáším dělání jeřábů. Jednoho udělám pokaždé, když někoho zabiju. Co ty, chceš taky jednoho?“
„Ne, díky. A kdo ho udělá tobě, až tě zabijou?“

Znáte bullet time? Tak na něj zapomeňte, budoucnost patří Tequila timu! O co jde? O naprosto stejnou věc, jako je čas kulky, tedy zpomalení času v rámci umocnění efektu střelby a získání výhody před nepřáteli. Tento efekt není nijak originální, ovšem stále působí velmi efektivně a efektně. Navíc ve spojení s Tequilovou akrobacií a vysokým stupněm interakce s okolním prostředím máte možnost provádět krkolomné kousky. Kromě klasického skoku dopředu a dozadu se také lze odrážet od stěn, sjíždět po zábradlí, vybíhat po zábradlí (či po jiných předmětech připomínajících kladinu), sklouznout se po každém stolku, vyskočit na lustr, houpat se a pokosit hordu nepřátel pod sebou. Není nad to skočit na servírovací vozík, vjet do místnosti plné po zuby ozbrojených mafiánů s dvěmi SMG v rukou a ukázat jim, kdo je to Tequila. Přesně v těchto momentech jen vykřiknete: „Kur** jo!!“ a necháte se v táhnout do krvavé vřavy.

Stranglehold disponuje výbornou fyzikou (čti: integrován Havok), díky níž jde kulkami, granáty a vybuchujícími barely zničit prakticky všechno, na co se podíváte. Na tržišti létají kousky melounů, v muzeu kosti prehistorických zvířat a ve všech lokacích spousta krve a zdiva. K eliminaci nepřátel také lze využít například valící se kamení, což rozhodně vypadá dobře, ovšem jejich umístění působí velmi nepřirozeně a účelově, což na dobrém efektu malinko ubírá.

Repertoár vypečených kousků však ještě nekončí. Za každý efektní smrtelný zásah dostáváte za odměnu hvězdičky, což znamená nárůst energie na kruhovém ukazateli vlevo dole. Zde se nachází čtyři symboly reprezentující zvláštní schopnosti. První k dispozici je pohotovostní lékárnička, která vám v mnoha situacích zachrání život, když zrovna není po ruce velká lékárna.

Druhý je takzvaný daleký zásah, neboli něco na způsob sniper módu, kdy si na přiblížené postavě vyberete, do jaké části těla ji chcete zasáhnout, a pak již jen sledujete atraktivní animaci v níž nepřítel zareaguje dle místa zranění. Střelit vojáka stojícího na boku vrtulníku do kotníku a sledovat, jak padá do hloubky, je parádní.

Jako třetí se zpřístupní barikáda, aneb bojové šílenství, v němž získáte nesmrtelnost a kadence palby se velmi zrychlí, ideální řešení v kombinaci s brokovnicí.

Poslední lahůdku využijete nejčastěji v beznadějném obklíčení. Po aktivaci rotace se Tequila v působivé animačce roztočí, kolem poletují bílé holubice a on úspěšně pošle k zemi všechny zlořády v dosahu bez jakéhokoli zásahu hráče. Energii také lze získat sbáríním papírových jeřábů poházených různě po úrovních. Poslední drobnůstkou jsou momenty, kdy hlavní hrdina vejde do místnosti a najednou stojí proti značné přesile. Aktivuje se něco na způsob Time Crisis, tedy vy ovládáte pouze zaměřovač střelby a musíte v časovém limitu zasáhnout soupeře a při tom ještě uhýbat zpomaleným kulkám. Poprvé je to super, podruhé dobré, potřetí už celkem nuda.

Základní menu ještě obsahuje jednu zajímavou položku, pod níž se skrývá takový obchůdek. V něm jsou za utržené body z průběhu hry k dispozici bonusové serepetičky, jako artworky, videa a skiny postav do multiplyeru. Z videí nejzajímavěji působí instruktáž, jak sestavit papírového jeřába a ze skinů zaujme podoba samotného Johna Woo.

Unreal Engine v jazzovém rytmu

„Proč nebydlíš ve státním bytě?“
„Nikdy, udělal jsem pro to už dost! Počkat...jazz bar. Budu bydlet v jazz baru!“

Hra běží na novém Unrealovském enginu, tudíž vizuální prezentace patří k těm pohlednějším, ovšem nelze tvrdit, že by byla lepší než dobrá. Čekalo se rozhodně mnohem více a nepříliš kvalitní textury a ploše působící úrovně nejsou tím pravým. Navíc v menu chybí možnost rozsáhlejších grafických nastavení.
Jedním ze základnách stavebních kamenů celého díla jsou akrobatické kousky hlavního hrdiny. Ty naštěstí vypadají parádně, animace je plynulá, a to i při rychlých přechodech z jednoho skoku k druhému. Sem tam ovšem přijde místo, kde lze seskočit ze zábradlí jen jedním směrem, za což můžete zaplatit i životem. Co Stranglehold ztrácí na grafice, získává zpět na muzice, neboť soundtrack je nadprůměrný a typicky Woovský. Spoustě míst dodává ještě víc šťávy a část s muzikanty, hrajícími uprostřed místnosti plné střelby svižný jazz, společně s tříštícími se akvárii utkví v hráčské paměti na delší čas.

První hra od Johna Woo vypadá ve výsledku tak, jak ji všichni čekali a chtěli. Neutuchající akční nálož ve filmovém stylu s použitím zajímavých parádiček na záchranu stereotypní hratelnosti a lineárnosti. Někteří hráči mohou být překvapeni, jak brzy uvidí závěrečné titulky, neboť celková herní doba je opravdu krátká. Ale stále lepší kratší a o to intenzivnější zábava, než zbytečné rozmělňování umělým natahováním.
A jak že je to s tím pokořením Maxe Payna? No nijak. Hry jsou základními mechanismy, hratelností a příslušností k akčním kategorii stejné, ovšem zde podobnost končí. Stranglehold má výhodu šesti let a next-gen technologií, tudíž srovnávat technické parametry je nespravedlivé. Max měl parádní hutnou atmosféru zalézající až pod nehty, Tequila má parádní atmosféru hongkongské akce. Není vítězů, není poražených.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář